Už je to pěkně dlouho co jsem psal článek Růžovky pod Sionem a tak jsem se rozhodl, že vás oblažím dalšími řádky z textového editoru, kterému nebudu dělat reklamu, protože Word bytostně nesnáším.

V sobotu jsme radostně vyrazili vstříc prvnímu letošnímu venkovnímu závodu plní očekávání, co že nám ta změna z růžových a oranžových šipek na bílé přinese. Říkáte si, že jsem asi popletl nadpis článku? K tomu se vrátím později.

V sobotu od rána bylo krásné slunečné počasí a tak nám cesta ze Slavkova do Hamrů nad Sázavou pěkně ubíhala. Pravda, když vás synáček ze zadního sedadla neustále žádá o opakované přehrávání pouze dvou písniček Dana Landy, tak po hodině a čtvrt v autě vystoupíte jako nabuzený vlastenec, ale to až tak nevadí.

Trialpark v Hamrech nás přivítal krásným počasím a perfektně připravenými sekcemi. Kdo jste tam ještě nebyli, tak jste o hodně přišli. Při pohledu na tento trialpark zaplesá srdíčko každému fandovi kol bez sedátek a moc bych si přál, aby takových prostorů bylo po republice co nejvíc (Prozradím vám tajemství. My v Kyjově takový už máme).

Přijeli jsme brzy, takže jsme si stihli vybrat tričko, zaregistrovat se a hurá na obhlídku sekcí. Velkou radost mi udělalo setkání se spoustou lidí, se kterými jsme se celou dlouhou zimu neviděli. Takže jsme zjistili třeba, že Havelků je pořád hodně+ stejný pes, u Ženatých Radim porostl o dalšího půl metru, takže se na soupeře bude dívat jako kočka na myš, Pecháčkovic Danielka se usmívá stále stejně, Deniska má nádherné nové kolo atd.

Začátky sekcí jsme našli rychle díky vysokým reklamním „lízátkům“. Prošli jsme je pečlivě, domluvili se, kde si pro jistotu šlápne. 8x jsem zdůraznil, že musí nahoru hodit přední kolo a pak si hned šlápnout, aby neměl zbytečné body, protože se jede podle UCI pravidel. Těsně před startem se na místě objevil i Franta, což je Tomovo trialové dvojče z Kyjovského klubu a mohlo se začít.

Jako první se do boje pustila kategorie Promesa, což jsou nejmladší děti do osmi let. V této kategorii jsme měli z našeho klubu malého Ondru Antla, který se pustil do boje s velkým nadšením. Hned po nich odstartovala naše kategorie Poussinů, ve které vyrazilo bojovat deset jezdců. Jako vždy jsme řešili, na kterou sekci jdeme nejdřív. Vyhrála to sekce v rohu trialparku kde bylo nejmíň jezdců v řadě.

Tom začal celkem rozumně, dodržel všechno na čem jsme se domluvili a úkol nemít všechno za pět byl splněn. Krásné 3 body a vyrážíme na sekci, která je nejdále od centra soutěže. Tady to bude těžký. Spousta kamenů, prudký výjezd bez rozjezdu, prudký sjezd v písku a zase kameny. Vyřešil to první kámen, kde sjelo kolo mimo šipku a s pětkou pokračujeme k další sekci, tedy až po uklidnění emocí pomocí dvou brumíků .

Tato sekce vypadá nadějně. Celkem jednoduché překážky a nakonec jen výjezd a sjezd přes jednu umělou překážku. Rozhodčí Kuba spouští stopky se slovy, Tome jdi na to. Začátek sekce projíždí dobře a lehkým škrtnutím šlapátkem nabírá jen jeden bod. Zbytek sekce už profesorsky dojíždí, když v tom Kuba ukazuje 5 trestných bodů. No a jsme u toho nadpisu. Ten rozjezd na umělou překážku byl tak lákavý, že si oranžových šipek nevšimnul a pětka jak vyšitá. Kuba nám předává kartu s dotazem, jestli neznáme nějakého Frantu z Kyjova. Prý to jel úplně stejně. No jak říkám, skoro dvojčata.

Další průběh závodu byl podobný. V druhém kole, u nejtěžší sekce, kde je taky největší fronta potkáváme Báru a ta se chlubí, že druhé kolo jede už sama, protože táta doprovází malého bráchu, který taky závodí. Bára se usmívá, že jí to jde dobře a potichu nám prozrazuje dokonalý plán. Bodovací kartu z druhého kola tátovi prý neukáže a rychle ji odevzdá panu Jankovi, aby táta neviděl ty tři trestné body. Plán je to dokonalý, takže Báru chválíme a jedeme do sekce.

První kámen, kolo mimo šipku, za pět a synáček někde pryč. Nervy to nevydržely a někam ujel. Naštěstí už jezdíme druhou sezónu, takže vím kde ho hledat. Před další sekcí se na mě dívá a slovy „ měl jsem to hodit na přední a přejet“ přesvědčuje, že nad tím umí i zapřemýšlet.

Jdeme na sekci pod čarodějnicí a domlouváme si opět bezpečné šlápnutí. Plán to byl dokonalý, jenže počítal s jinou rychlostí nájezdu a po přeletění překážky moc velkou rychlostí a nečekaném dopadu na druhé straně si pro jistotu šlápne oběma nohama a já drže se za hlavu vzpomínám na naše začátky, kdy to bylo běžné.

Zbývají dvě sekce a pohled na bodovací kartu mě dohání k poslednímu zoufalému pokusu. Nabízím, že tyto sekce pojede o nové gripy a rukavice, které hned po závodě koupíme ve stánku Romana Chvojky, který je na místě soutěže. Následující sekci, mimochodem je to ta, kde minule vjel do oranžových šipek dává jen za jeden bod. Že by to fungovalo? Říkám si a vyrážíme na poslední úsek závodu. Průjezd naprosto dokonale za nula a mě je jasné, že bude stát nějaké prachy. Proč jsem mu to neřekl na začátek závodu?

Bylo z toho šesté místo, což je pro nás jako nováčky v bílých šipkách naprosto uspokojivé. Franta zabojoval a i když si hodil jeden pěkný kotoul z překážky, dostal se na suprové třetí místo.

Takže mise splněna a nějaká medaile do Kyjova jede. Bohužel jsme se v sekcích s našimi dalšími zástupci míjeli, takže o nich nemáme žádné bulvární informace. Výsledky i fotky najdete na webu. A budeme se všichni těšit na setkání při dalších soutěžích.

Na závěr bych chtěl poděkovat Hamerským za krásně připravený závod a Jirkovi a Martinovi Štěpánkovým za tréninkovou lekci, kterou od nich Tom po závodech dostal.

Kofi.

a jak Franta ukázal - když to už nejde dopředu jde to bokem