Týden po slunečném závodě v Hamrech nás o týden později čekaly ještě slunečnější závody v Brně. Pokud vás zajímá jak tento závod vypadal z pohledu jezdce a rodiče kategorie Poussine, tak se klidně posaďte, případně si lehněte pokud tohle čtete na mobilu či tabletu. Na rozdíl od Radka Janky, který píše reporty na Olomouckém webu, mě nikdo neučí, nedoporučuje a kupodivu, zatím ani nepřikazuje, abych psal krátce a výstižně, takže můžu psát dlouze. Nebojte, píšu pomalu, aby se při rychlém čtení nikdo nezadýchal, ale teď už opravdu k Brněnskému závodu.

Ze Slavkova to do Kníniček máme docela blízko, takže jsme na místo akce dorazili celkem brzy, aniž by se cestou událo něco co stojí za zveřejnění. Jasně, první jsme na místě zase nebyli, protože u Sehnalů sehnali zase nějaký lepší budík než máme my. Když jsme parkovali tak Jirka s Honzíkem už kroužili na svých vyšperkovaných speciálech (mají šikovného a nadšeného tatínka) po parkovišti. Náš Tom je papula nevymáchaná, takže hned na Jirku staršího vybalil: Strejdo, máš pro Honzu náhradní řetěz? Dva dny před tím, když jsme byli kluky navštívit v Blansku totiž Honza jeden rupnul. Strejda Sehnal je člověk usměvavý, takže se na Toma jen vesele zazubil. No úsměv ho rychle přešel. Honza zabral, hodil své krásné černooranžové kolo na zadní, ruplo v tom a strejda Sehnal, tentokrát už bez úsměvu vyrazil ke stánku s náhradními díly. Ještě, že ti kluci šikovní nám na ty závody jezdí s auty plnými náhradních dílů a doplňků.

A teď už k sekcím. Plní očekávání jsme vyrazili za „boudu“ zjistit jak to vypadá. Po lehké prohlídce prvních úseků synovi zmizel úsměv a mě zatrnulo. Tohle bude docela síla, říkal jsem si a vyrazili jsme za bránu omrknout další sekce. Tam nás humor opustil úplně a jediná věta která z našeho kecala vypadla zněla: nemůžu jet růžovou? Ne! Už jsme zaplatili startovné, takže se s tím budeš muset porvat. Po návratu do centra soutěže jsem dostal nabídku jestli si dám štamprli. No dal bych si i čtyři po tom co jsem viděl, ale při představě že si mladej na těch balvanech něco udělá a budu s ním muset do špitálu jsem tu myšlenku zavrhl. Nálada se zlepšila ve chvíli kdy jsme potkali naše dobré kamarády z Lučence. S Markem, Miškem a jejich rodiči se potkáváme vždy velmi rádi a obdivujeme jejich nadšení, se kterým ukrajují obrovské porce kilometrů, aby se mohli účastnit závodů u nás v Čechii. Fuj, to je blbej název. By mě zajímalo jaké prémie za to dostal ten kdo to vymyslel.

Čas do startu utekl velmi rychle a naše strategie začít závod vždy nejlehčí sekcí dostala v Brně velkou ránu. Tady prostě nejlehčí sekce byly, ale tak nějak ne v naší kategorii. Kam se člověk podíval tak to byla past vedle pasti. Tam kde už to vypadalo docela lehce, byla uprostřed - dle Tomových slov - „podělaná studna“ na kterou se asi nedokáže vyhrabat a už vůbec z ní nesjede, protože skočit to po zadním ještě neumí a sjet dolů na jeho krátkém Echu znamená chytit lyžinou a jít na hubu. Tuto sekci jsme taky zavrhli a vyrazili na nejvzdálenější kamenné sekce. Start nám vyšel. Vyráží k první překážce a já si říkám, co to sakra dělá? Takhle najet znamená hodit držku. No, nespletl jsem se. Ženu ho ze země s tím, že má šanci si to vyzkoušet pro druhé kolo. Bohužel ani tak to nestíháme projet až do konce a jdeme na další sekci. Tady mu stopu plánuji já. Povedlo se mi to celkem dobře, letí ze šutru přes řidítka a se slovy „ještě že mám ty ruce“ prohlíží rukavice, které jsou potrhané jen nepatrně. Další pětka a mažeme na další sekci. Tady to trochu zkrátím. Všechno za pět a hurá do dalšího kola. To už nám to jde docela dobře. Opět všechno za pět, kluk psychicky úplně na dně a vyrážíme k poslední sekci. Konečně se nad námi někdo slitoval a padla jediná "trojka". Odevzdat kartu a můžeme se trochu uklidnit sledováním a raděním kamarádům a kamarádkám co jedou růžovou. Já se ho celou dobu do zveřejnění výsledků snažím připravit na to, že to bude poslední místo a dokonalý a originální pohár si domů určitě neodveze. Celkem se mi to podařilo, protože se po čase přiřítí s tím že výsledky jsou už na televizi u startu a že vyhrál poslední místo. No těch 68 trestných bodů nebylo jen u nás a rozhodoval čas, který jsme věnovali uklidňování po nepovedených sekcích. Dokonce i „náš“ většinou na bedně stojící Franta si sáhnul na dno svých sil a skončil pátý a bez úsměvu, což nebývá zvykem. Závod byl opravdu těžký a kluci si v bílých sekcích opravdu mákli. I ten věčný smíšek Jirka Sehnal se mračil když jsem ho potkal před jednou sekcí. Prozradil mi, že v minulé sekci mu táta úplně pitomě poradil a má za pět. Inu, to my tátové občas Jirko děláme. O to větší obdiv a uznání si zaslouží Marek Nagy, který našim klukům ukázal jak takový závod zajet jen za 29 trestných bodů. Klobouk dolů Marku.

Mrzí mě že v tomto článku je málo humoru, ale v Brněnském závodě bohužel nebylo kde ho najít. Tímto bych rád apeloval na stavitele dalších závodů. Pokuste se udělat aspoň dvě sekce tak, aby si kluci dokázali něco zajet a závod je bavil. V Brně se to v bílých tratích bohužel moc nepovedlo, i když jinak tomuto závodu není co vytknout. Na druhou stranu nám Brněnský závod ukázal co musíme víc trénovat. Všechno. No nemají to ti fotbalisti jednodušší?

Ilustrační foto by Kofi 

Po závodě už bylo u našich prcků zase veselo a čekání na vyhlášení výsledků si krátili tradičním blbnutím na kolech a děláním kravin na překážkách. Při té příležitosti mě hodně pobavil Vašík Hrdlička který na můj dotaz kdy má narozeniny musel o radu žádat tátu Libora, ale to, že váží 30 kilo věděl naprosto přesně. Je vidět, že už v osmi letech zná priority a ví která čísla jsou důležitá. Děti se bavily a my, vyčerpaní rodičové,  jsme se mohli věnovat občerstvení. Tady to má trochu těžší Milan Andrle, protože v jeho případě jej vždycky čeká nelehký úkol - a to „nakrmit Adélu, která ještě nevečeřela“. Teda Frantu  . Je u nich vidět, že i tuto překážku mají dobře natrénovanou a zvládli to celkem rychle.

Jestli jste si všimli že jsem používal jen slovo kluci, tak je to proto, že k holkám se chci vrátit samostatně. Iva mě v jedné sekci požádala jestli bych jí dal vědět až bude mít zadní kolo v místě co mi ukázala. Když jsem to viděl tak jsem si říkal že ji budu radši i chytat. Bylo to celkem dost vysoko. Nakonec tam přijela, šlápla si, prohlásila, kašlu na to a sundala kolo z takové výšky, že Líba Pecháček který stál za mnou jen kroutil hlavou. V tu chvíli jsem pochopil k čemu opravdu jsou dlouhé ženské nohy . Tady musím zmínit že s tímto místem si malá Denisa poradila velmi dobře, ale docela mi trnulo když jsem ji viděl tam nahoře. Při její výšce nemá šanci se natáhnout a bezpečně sundat kolo dolů jako větší holky. Co jsem měl možnost dál vidět, tak kategorie holek měla sekce naprosto brutální. Ano Bětka Pečínková je dokázala zvládnout za pouhých 14 bodů, ale pouštět na stejné sekce čtrnáctiletou Bětku a devítiletou Denisu je prostě bláznivé a žádné koeficienty tohle nevyřeší. Jasně, ve světě se to takhle jezdí, jenže podle toho vypadá taky počet účastnic na MS. Proč by nemohly u nás holky jezdit v přeborových kategoriích s kluky, kde by to jak pro holky, tak hlavně pro kluky byla pořádná motivace? Všiml jsem si že v růžovce startovalo 6 holek a Štěpánka dokonce vyhrála ( je radost pozorovat její jízdu). To je naprosto úžasné, jen se obávám že současné rozdělení kategorií většinu z nich odradí anebo odsoudí k setrvání v hobby kategoriích, což by byla velká škoda. Nechám to ale na jiných - povolanějších a zkušenějších. V prostředí biketrialu se pohybuji velmi krátce, takže je to jen pohled jednoho z rodičů malých dětí.

Dost bylo kritiky a brblání. Radši píšu veselé věci a věřím že v dalších závodech už se budeme jen bavit a užívat si toho, jaké ti naši prckové dělají na kolech pokroky. Mimochodem, dokážete si vzpomenout co vaše děti uměly před rokem a co umí dnes? Možná vám brzy ukážeme video na toto téma, ale jen v případě, že tyto naše články budete číst až do konce 

To je k prvnímu závodu Biketrialového seriálu asi všechno a těšíme se do Blanska. Tady tentokrát nebudeme muset běhat po kopcích, ale navštívíme jejich velmi pěkně vylepšovaný trialpark. Měl jsem tu možnost se tam podívat a máte se všichni na co těšit. Ještě vám prásknu jednu informaci. Kdo by jste potřebovali sehnat zdatného natěrače tak Váša určitě poradí. Jde mu to s barvičkami stejně dobře jako na kole . Další důležité Info je, že v Blansku se bude závodit v neděli, tak to vy, co jste zvyklí závodit v soboty nepopleťte. I takové u nás v Kyjovském klubu máme  .

Kdo jste dočetli až sem tak mi na dalších závodech dejte vědět. Sice nic nedostanete, ale budu vědět jestli mám příště zase psát anebo jít radši spát. 

Kofi.