Jdi na obsah Jdi na menu

WYG 2018 v cyklotrialu – Lazzate, Itálie

28. 8. 2018


Lazzate je malé městečko nedaleko Milána v regionu Lombardie.  Toto poklidné a sluncem zalité místo se stalo ve dnech 3. 8. 2018 – 5. 8. 2018 dějištěm Světových her mládeže v cyklotrialu. Sjeli se sem závodníci z téměř celého světa (nejvzdálenější výprava byla z Japonska), aby se poměřili v jízdě na/přes a někdy dokonce i pod kameny, trámky, klády, palety a betony…to je cyklotrial. Česká republika byla zastoupena velmi početnou skupinou jezdců (17), kteří si během jarních závodů vyjeli kvalifikaci. Mezi nimi byl i dubňanský trialový nadšenec František Andrle (10let) jezdící za kyjovský
klub Biketrial Kyjov.

dsc_0116.jpg

Celé světové hry byly rozděleny do tří závodních dnů. V pátek 3. 8. 2018 se jela týmová soutěž národů, do které byli vybráni vždy nejlepší jezdci z každé věkové kategorie. Čeští závodníci jsou na velmi vysoké úrovni a tak již první den si vybojovali „bednu“. Po odjetí všech závodníků a sečtením všech bodů z toho bylo skvělé druhé místo a stříbrná medaile. Jediný, kdo nás dokázal porazit, bylo neohrožené Španělsko.


Večer zažilo malé Lazzate velké vzrušení, protože se konal průvod všech účastnících se národů městečkem. Všichni obyvatelé přilehlých ulic zdravili a vítali jezdce a tak je doprovodili až na náměstí, které se zaplnilo do téměř posledního místečka a kde k nástupu jednotlivých delegací hrála i místní kapela. Po povinných proslovech všech vysoce postavených úředníků byly postupně představeny jednotlivé národy se svými jezdci za zvuků národních hymen…a pak už rychle spát, protože druhý den se startovalo již v devět hodin.

dsc_0065.jpg

Je sobota 4. 8. 2018, teplota vystoupala do závratných výšek, blíží se devátá hodina a napětí by se dalo krájet. Všichni netrpělivě čekají na start první kategorie – Poussin (jezdci ve věku 9-10let). Jelikož jezdců bylo hodně (celkem 36), startovalo se v několika menších skupinkách a mezi nimi byli i čtyři naši jezdci: František, Jirka Sehnal a Vašek Kolář oba z Biketrial klubu Blansko a partu doplnil Věnek Valenta z Biketrial klubu Olomouc. Na každého jezdce čekalo 5 úseků, které museli projet ve dvou kolech a to v časovém limitu 1h a 45min. František bojoval s nervozitou, vedrem a se soupeři velmi
statečně a tak nakonec, i když s trochou štěstíčka, si vybojoval postup do nedělního finále pro dvanáct nejlepších. Tam ho doplnil z českých jezdců ještě Jirka Sehnal …BRAVO, BRAVO.

dsc_0370.jpg

Pak už následovaly s typickým italským časovým posunem další kategorie. Minime, nebo-li tzv. „minimáci“ je kategorie pro kluky ve věku 13 – 14let. I tady měla naše republika hojné zastoupení (4jezdce: René Vymětal z trialového klubu Znojmo, Martin Damborský jezdící za Brno, Tobiáš Daněk z Biketrial klubu Veselí nad Moravou a Vojta Kalaš z Cyklotrialového klubu
Střední Čechy ). Bohužel se však ani jednomu nepodařilo proniknout do nedělních závodů, i když Renda k tomu měl opravdu blízko. Chyběl mu totiž jenom jediný bodík.


Ještě před žhavým polednem se dočkala i kategorie mladších dívek (9-11let), ve které měla Česká republika dvě velké medailové naděje: Denisu Pecháčkovou z Cyklotrialového klubu Střední Čechy a Alžbětu Vaněčkovou z Biketrial klubu Veselí nad Moravou. Holky se praly statečně a pod žhavým sluncem si vyjely jasný postup do nedělního finále.


Po „kratší italské“ pauze se dočkali zbývající jezdci. Nejdříve nastoupili na tratě Benjamini (11-12let), ale bohužel se tady ani jednomu ze tří jezdců (Vojta Vepřek z Biketrialového klubu Olomouc, Jakub Kalaš a Vojta hříbek oba jezdící za Cyklotrialový klub Střední Čechy) nepodařilo proniknout do nedělního finále. Nejblíž k tomu měl Vojta Vepřek, ale smolná třináctka ukázala svoji sílu.


Jako poslední „klučičí“ kategorie nastoupili Kadeti (15-16let). V této nejvyšší kategorii jsme měli dva zástupce a úspěch byl 50-ti %. Petrovi Mokrému z AMK Hamry se závod bohužel nepodařil, za to Tomáš Vepřek zabojoval a do nedělních se závodů se probojoval…BRAVO, BRAVO.


A na úplný závěr sobotních závodů na tratě nastoupily starší holky (12-16let) a opět jsme měly dvě zástupkyně (Eliška Hříbková za Trial klub Mraveniště a Eliška Mudrychová za trial klub Znojmo). Po celém dni čekání jsme se dočkali posledního postupujícího do nedělních finálových závodů; Eliška Hříbková z Trial klubu Mraveniště (Říčany) zajela skvěle a mohla se na závěr dne pořádně radovat…BRAVO, BRAVO.

dsc_0269.jpg

Neděle 5. 8. 2018 začala jako sobota – sluníčko začalo pálit již od brzkých ranních hodin a tak to vypadalo na další den plný opalovačky. Jelikož Italové mají vždycky na všechno spoustu času, tak některé sekce se dodělávaly ještě tak hodinu před zahájením finálových závodů. Nicméně nevím, jak to dělají, ale vždycky všechno nějak stihnou, a tak s úderem desáté hodiny mohli vystartovat Poussini. Opět na všechny závodníky čekaly 2 kola po 5-ti sekcích. Nervozita byla ještě větší a František na to v prvním kole hned několikrát doplatil. Ani Jirkovi se nevyhnuly drobné nepřesnosti a tak kluci obsadili konečné 7. (Jirka) a 12. (František) místo.

dsc_0134.jpg

V kategorii mladších dívek, která hned následovala, jsme si však spravili náladu. Denisa po skvělém výkonu brala zlato a Bětka nezůstala daleko za ní a po úžasném výkonu ve druhém kole si vyjela bronz…holky BRAVO BRAVO.
Další kategorie byly bohužel bez naší účasti, ale zase jsme mohli v klidu pozorovat umění starších a třeba i něco okoukat, jak se to dělá jinde. Když nastupovala kategorie starších dívek, drželi jsme všichni palce i pěsti Elišce Hříbkové. Možná, že to bylo už velké nervové vypětí nebo to spalující a nekonečné italské sluníčko, ale od první jízdy bylo na Elišce znát, že jí to „nechutná“. Bojovala ale jako lvice a nakonec z toho bylo 5.místo na světě, což je skvělý úspěch.
Celé to závodní kolečko zakončili Kadeti. Ten, kdo stavěl sekce, se opravdu vyřádil. Na několik překážek by člověk nevylezl ani po „svých“, natož vyjel či vyskočil na kole. Tomáš je však bojovník a šel si tvrdě za svým cílem, projet aspoň jednu sekci do cíle. To se mu nakonec podařilo a tak mohl slavit.


A to je všechno….vlastně ještě ne. Ještě nás čekalo slavnostní zakončení. Tentokrát byli pořadatelé milosrdní a přemístili všechny jezdce a doprovody do přilehlé tělocvičny, kde jsme se mohli aspoň na chvíli schovat před nekonečným žárem. Po předání všech medailí, květin a všech slovech díků jak pořadatelům, tak jezdcům a jejich doprovodům, jsem si uvědomila jednu věc: celkově bylo 6 kategorií a pouze jednou jedinkrát zazněla jiná hymna než španělská..a to byla ta česká. A co říci na závěr? Byly to úžasné tři dny zalité sluncem, plné italského stylu a pohody, trialového nadšení, ale i plné slziček a zklamání. Máme se určitě v čem zlepšovat a na čem pracovat. Ale každá takováto událost a zkušenost nás posune směrem kupředu. A nejlepší je ta parta lidí a to nadšení, které nezná hranice, ani ty státní ani ty jazykové. Tak zase třeba příště.

P.A.

P.S.

fotogalerie ZDE